Ovoce sterilované
Sterilace je nejrychlejší, nejbezpečnější, a proto i nejčastěji používaný způsob konzervování ovoce v domácnostech. Připravujeme tak kompoty v cukerném nálevu, nebo konzervujeme i ovoce bez nálevu – ve vlastní šťávě. Je to ovoce, kterého pak používáme do knedlíků, do pečiva, ovocných salátů, nebo používáme tohoto ovoce pro diabetiky.
Ovoce narovnáme pevně do sklenic, popřípadě prosypeme cukrem nebo zalijeme cukerným roztokem, a uzavřeme. Obyčejné sklenice povážeme pergamenem nebo celofánem, patentní sklenice uzavřeme gumičkou, víčkem a sponou. Sklenice narovnáme do hrnce na podložku, hrnec uzavřeme poklicí a sklenice vystavíme po určitou dobu (podle druhu ovoce) působení vyšší teploty. Zničíme mikroorganismy, ovoce změkne, prosladí se, konzerva je hotová.
Každé ovoce potřebuje určité množství cukru. Cukr ovoce konzervuje a dodává mu harmonickou chuť. Na 1 litr vody přidáváme ¼ až ½ kg cukru. ¼ kilogramu cukru na litr vody přidáváme na zalévání sladkého ovoce, jako jsou hrušky, třešně, jablka, švestky, ryngle a mirabelky. ½ kg cukru na litr vody přidáme na meruňky, jahody, višně, angrešt, rybíz, méně zralé ryngle a broskve. Nejlépe se hodí hrubý krystalový cukr, který je nejčistší. Vodu s cukrem předem nahřejeme, až se cukr rozpustí, a tvořící se pěnu sebereme. Někdy ovoce v cukerném roztoku předem proslazujeme, tak například angrešt, který ještě napícháme, aby natáhl cukr a ve sklenici neplaval pod víčkem.
Aby ovoce sklenici lépe vyplnilo, předvaříme je. Tak povaříme tvrdší ovoce, jako jsou meruňky, broskve, a pak je teprve odcedíme a naskládáme do sklenic. Sklenice stavíme do sterilačního hrnce na vložku, ne příliš těsně k sobě. Zaléváme je vodou, která má sahat tak vysoko, aby sklenice byly potopeny do tří čtvrtin. Dáváme-li do sklenic ovoce syrové, zaléváme je studenou vodou, máme-li ve sklenicích ovoce předvařené, nebo sterilujeme-li ovoce rozvařené, zaléváme je teplou nebo horkou vodou, abychom zkrátili vlastní prohřívání.
Do hrnce zasuneme teploměr, na kterém kontrolujeme výšku teploty a délku působení. Výška teploty, kterou usmrcujeme mikroorganismy, a délka, po kterou teplota působí, jsou ve vzájemném poměru. Je třeba stanovit oba tyto činitele podle druhu konzervovaného materiálu. Proto upozorňujeme, že se například meruňky mají sterilovat 20 minut při 80 °C. Dobu sterilace počítáme vždy až od chvíle, kdy na teploměru zjistíme žádanou výšku (v našem případě u meruněk oněch 80 °C). Nelze tedy sterilační dobu počítat od vložení ovoce do hrnce.
Po skončení sterilace hrnec odtáhneme z plotny, sejmeme poklici a po 2 – 3 minutách sklenice vyjmeme. Prohlédneme, zda ze žádné sklenice nevystupují k povrchu bublinky. Ty jsou známkou, že sklenice „nechytla“, neuzavřela se. U takových sklenic rychle vyměníme gumičku a víčko, a znovu zapneme pevně sponou.
Všechny sklenice zakryjeme mokrou, vyždímanou utěrkou a necháme, až úplně zchladnou. Teprve po úplném vychladnutí zkusíme, zda se sklenice uzavřely.
Na předcházející straně přinášíme tabulku, ve které uvádíme u jednotlivých druhů ovoce stupně teploty a délku sterilace, množství vody a cukru na jednu litrovou sklenici naplněnou ovocem.
Na jednu litrovou sklenici počítáme asi 625 g ovoce.