Citrony
Již od starověku se citron považuje za ovoce občerstvující, kořenící a léčivé. Je plodem citroníku, stromku s vejčitě podlouhlými kožovitými listy. Kmen citroníku roste velmi pomalu a dosahuje vysokého stáří. V době květu citronů obdivují cestující na lodích již z velké dálky na moři rozsáhlé kvetoucí citrusové háje na pobřeží. Plody jsou velké bobule světložluté barvy, elipsovitě podlouhlého tvaru, s typickým zakončením připomínajícím bradavku.
Citroníky kvetou a jsou česány po celý rok. Dávají plody třikrát do roka. Není přitom žádnou zvláštností vidět na jednom stromě kvést i zrající plod zároveň. Hlavní období sklizně je však od listopadu do března, kdy jsou také citrony nejjakostnější. V tomto období dozrají plody z prvního květu, a proto se jim říká „primofiore“ (z ital.). V tu dobu mají citrony hladkou, tenkou a žlutě vybarvenou slupku, jsou výrazně kyselé a aromatické. Tzv. „březnové“ citrony a „bílé“ citrony, sklizené v dubnu, se v obchodě nazývají zkomoleně „Wasserlimoni“ (- vodové citrony). Narůstají do značné velikosti, mají bledou, vrásčitou kůru, málo kyselin a nižší vitamínovou hodnotu. Od května do srpna se sklízejí citrony nazývané „verdelli“ (= zelené). Ty i v době zralosti mají kůru zelenou, tlustou, drsnou, silně pórovitou. Dužnina je světle zelené barvy, málo šťavnatá, spíše dužnatá. Je méně kyselá. V té době se jakostnější citrony dostanou jen na západní polokouli. Nejjakostnější na světě jsou však italské citrony z prvního květu.
Když rozřízneme citron nebo pomeranč, vidíme, že se skládá z několika součástí: povrch slupky tvoří tzv. flando (barevná slupka), obsahující olejné nádržky, váčky naplněné silicemi; pod povrchovou vrstvou je bílá vrstva zvaná albedo, v níž je velmi mnoho rosolujícího pektinu a zvláštní hořké látky (u citronu zejména limonin), které ovšem jsou i v barevné části; dužnina je rozdělena blanou v pouzdra, a představuje šťavnaté váčky; pouzdra obsahují několik semen, na nichž je zajímavé to, že mívají i několik klíčků najednou a bývají bezbílečná; konečně uprostřed je z bílého pletiva střední osa plodu, která je u citronu nebo pomeranče, ale není – čehož jste si asi nevšimli – u mandarinky.
Spotřebitel se často domnívá, že to, co je na citronu kyselé, je vitamín. Ve skutečnosti je však kyselost citronu dána téměř výhradně kyselinou citronovou, jíž je v něm 6,5 až 10 %. Citron je ovšem vynikajícím dodavatelem vitamínu C, avšak v kůře je vitamínu třikrát tolik než v dužnině, která ho obsahuje průměrně okolo 50 mg ve 100 g. Kůra také obsahuje více vitamínu B2 a karoténu než dužnina. Cenný je obsah vitamínu P, který má podobné účinky jako vitamín C, dokonce podle některých odborníků je účinnější. Podíl ostatních vitamínů není již tak významný. Pro vysokou vitamínovou hodnotu se citronů používá v léčbě kurdějí, sprue, při infekčních chorobách, purpurách a orgánových krvácení, zánětech ledvin a zánětech dásní, serózních výpotcích, oedemech z nedostatečnosti krevního oběhu, kloubovém revmatismu a ulcerózní kolitidě. Citronová šťáva je kaloricky chudá (pro malý obsah cukrů), 100 g vydá jen 20 kal. Obsah minerálních látek je v citronu obdobný jako v jiném ovoci, avšak vyšší je obsah jódu, snad nejvyšší ze všeho ovoce. Odůvodňuje se tím velmi příznivý účinek citronové diety proti otylosti. Zajímavé je, že ač je šťáva citronu výrazně kyselá, nezvyšuje překyselení žaludku, protože zároveň zvýší vyměšování hlenu, a ten váže kyselinu. Významný je také antirachitický účin, proto se v kojenecké výživě (podle rady lékaře) přidává do mléka.
Citron je nejstarším z citrusového ovoce, jež zahrnuje 10 význačných druhů: pomeranč, hořký pomeranč, bergamot, mandarinky, limety, limetky, grapefruity, pomelo, citron, cedrát. Ještě se sem počítají z příbuzného rostlinného rodu kumquaty a trifoliát, dávají ovoce se stejnými vlastnostmi.
Původně byl citron pěstován v jižní Indii a v Číně. Z jižní Asie se dostal již 2000 let př. n. l. do Iránu, do Egypta a později do Řecka pod názvem „kedros“ nebo také „médské jablko“ (medikon), byly to však plody hořké a užívalo se jich spíše jako léku (proti hadímu uštknutí). Z Palestiny bylo pěstování citroníku přeneseno do Itálie, která je dnes nejdůležitějším pěstitelem citronů. Pěstují se však i v Řecku, Španělsku, Libanonu a v mnoha jiných středomořských zemích, v Kalifornii a na Floridě, v Brazílii, Jižní Africe, Austrálii, Číně, Západní Indii, Argentině i v SSSR.
Z citronu se zužitkuje dužnina, šťáva i kůra. Někdy, zvláště v letním období, se plody ošetřují chemickou látkou (bifenylem apod.) proti plesnivění. Vydrží mnohem lépe dopravu a skladování nehnijí. Kůra má však slabý cizí pach, který lze odstranit opráním v horké (ne vařící) vodě; kůry se přesto nemá pak používat.
Citrony si někdy doma uchováváme. V papírkách se plody naskládají do kompotové sklenice, přičemž vybereme plody tuhé, bez plísně na povrchu, ne zcela vybarvené. Naplněnou sklenici obrátíme dnem vzhůru a bez víčka položíme na misku, aby k plodům mohl trochu vzduch. Některé hospodyně si dovedně upraví misku tak, aby citrony měly trochu vlhkosti a nevysychaly. Ukládáme jev chladnu a v temnu.
Nejjakostnější citrony jsou asi 6 cm velké (průměr na příčném překrojení), vážící 90 – 120 gramů, slupka nemá být na příčném řezu tlustší než 6 mm, šťávy má být z jednoho plodu nejméně 25 – 30 gramů.
Použití citronů
Není snad druhé ovoce, které by se dalo tolikerým způsobem použít jako citrony. Jsou výborným osvěžujícím kořením do všech slaných i sladkých omáček, polévek, krémů a nádivek. Z citronů nebo ještě ve spojení s jiným ovocem vyrábíme osvěžující studené i teplé nápoje. Známe mnoho studených i teplých citronových omáček k masu, zelenině, rybám, ale i na slané nebo sladké moučníky. Připravujeme-li jakoukoliv ovocnou nádivku, doplní ji citron, protože ji dodá vůni a osvěží chuť. V našich předpisech jsou zařazeny návody na přípravu citronových pěn, krémů a koláčů i jiných dezertů. Citron je osvěžujícím ovocem při sportovních i turistických výkonech, přinášející dostatek cenných vitamínů. Citron do všech pokrmů přidáváme v poslední fázi přípravy, aby jeho biologická hodnota zůstala zachována. Nezapomínejme ani na citronovou kůru, která je výborným kořením do všech masitých, zeleninových i moučných jídel. Jemně ustrouhaná, prosypaná solí nebo cukrem vydrží ve skleničce delší dobu.