Olivy
Olivy jsou nezralé plody olivovníku evropského, který se pěstuje ve středomořských zemích, na Kanárských ostrovech, na severu Malé Asie, na Krymu, na Kavkaze, v Americe, jihozápadní Africe, v Přední Indii, východní Asii a v Austrálii. Celkem je na světě více než 5 milionů hektarů olivových plantáží, na nichž se ročně sklidí více než 600 milionů kg oliv.
Olivovník připomíná svým vzhledem naši vrbu bílou. Protože planý olivovník se nachází v oblasti Sahary, ale i jinde ve Středomoří, není přesně známo, která oblast je jeho pravlastí.
Olivy jsou 2 až 3 cm dlouhé, vejčité, někdy kulovité, peckovité. Jsou odrůdy se zelenými plody, které se pěstují jen pro olej, a červenofialové, které se používají jako ovoce. Olivy se nakládají do soli, oleje nebo do octa a jsou kořennou přísadou k pokrmům. Někdy se odpeckují a pecka se nahradí mandlí, kapary anebo kouskem ančovičky. Olivy chutnají trpce nebo hořce, zralé silně olejnatě. Olivy obsahují kolem 40 % oleje. Nejlepší je olej panenský, který se získává z oliv bez tlaku, jen vahou vrstvy plodů zastudena; je téměř čirý a bezbarvý. Staročeský název „olej brabancový“ náleží olivovému oleji provensálskému, který je sice také čirý, ale již nažloutlý, protože byl získán mírným stlačením. Obyčejný olej se získává zvýšeným tlakem zatepla, musí se filtrovat, avšak zůstává vždy zakalený. V plechovkách vydrží beze změny jakosti několik let. Výtlačky po druhém lisování se zkvašují a znovu lisují, čímž se získá tzv. dřevěný olej, sloužící už jen jako olej technický. Olivový olej je bohatý na vitamíny, plody jsou také výborným zdrojem železa. Olivovníky dožívají tisíciletého stáří. Na Korsice a v Alžírsku se vyskytují stromy přes 2000 let staré. 3000 let před naším letopočtem byl olivovník již kulturní rostlinou.