Granátové jablko
Granátové jablko nemá u nás v Evropě takovou popularitu, jaké se těší v Orientu. Je plodem marhaníku, subtropického granátového stromu. Pochází z Persie, Kurdistánu a Afgánistánu, kde roste v horských krajích. Má velikost i tvar jako pomeranč. Slupka je hladká, nejprve purpurově červená nebo zelená, při dozrání však žlutá nebo nahnědlá. Plod je korunován šesti tvrdými kališními cípky. Pod vnější kožovitou vrstvou obsahuje granátové jablko uvnitř dvě patra pouzder s mnoha semeny obalenými růžovou, průsvitnou dužninou rybízové chuti. Plod je tedy botanicky bobulovitá tobolka.
Ve starém Řecku bylo granátové jablko – jablko Hesperidek nebo též jablko trojské – symbolem plodnosti. I ve starých egyptských hrobech byly nalezeny suché květy a plody. Římané je dováželi z Afriky jako jablka punská a později je pěstovali ve svých zahradách.
Plody obsahují asi 80 % vody, 11 % cukrů, téměř 3 % vlákniny, 1 % bílkovin a jen 0,5 % minerálních látek. Stěny tobolky mají velmi mnoho tříslovin, a proto se jich někdy využívá při dyzenterii.
Granátové jablko, pokud se sklidí před dobou plné konzumní zralosti, vydrží v chladné místnosti až 6 měsíců a postupně dozraje. Na trh přichází v září až v prosinci.
Dužnina se pojídá a má vynikající občerstvující účinek. Ovšem pojídání v čerstvém stavu je ztíženo přítomností množství nepoživatelných semen. Proto se granátové jablko hodí lépe jako dekorativní a aromatická přísada k ovocnému salátu. Ze šťávy se připravuje pravá grenadina, která má příjemnou sladkokyselou občerstvující chuť. Šťáva se také výborně hodí do želé a ovocných nápojů, k aromatizování jiného ovoce a k barvení sladkých vín. Známý je arabský nápoj šerbet, připravovaný z granátových jablek. Ve farmaceutickém průmyslu se zužitkovává kůra stromku, květy i suché stěny tobolek, při barvení orientálních koberců někdy červená barva pochází právě z granátových jablek.