Maliny


   Maliny jsou prastarým sbíraným ovocem. Svědčí o tom nálezy z mladší doby kamenné a bronzové. Pěstovány byly však teprve ve středověku v klášteřích. Podle řecké pověsti byl prý původně bílé, ale zčernaly krví nymfy Idy, dcery krétského krále, kterou při sbírání malin zranily keře malin svými trny.
   Maliník není ani keřem, ani vytrvalou bylinou. Mladé pruty jsou vždy neplodné, druhým rokem dřevnatějí a teprve třetím rokem rozkvetou. Celá rostlina je jakýmsi přechodným typem mezi bylinou a keřem. Po opylení bílých květů se ze semeníčků tvoří řada peckoviček navzájem srostlých a sedících na lůžku, které má kuželovitý tvar. Zralé souplodí – malina – se snadno od lůžka oddělí. Dvouleté pruty, které daly sklizeň, odumřou. Druhým rokem rozkvetou zase další mladé pruty.
   Maliny obsahují 85 % vody, 8 % cukrů, 6 % vlákniny, 1 % pektinu, z organických kyselin nejvíce jablečné, ale také kyselinu šťavelovou, mravenčí a salicylovou. Z vitamínů je obsažen hlavně vitamín C, ale je ho zde méně než v jahodách, dosti značný je též podíl vitamínu A, ale ostatních vitamínů jsou jen stopy. Maliny jsou lehce projímavé, především však jsou osvěžující a mají značný přebytek zásadotvorných látek. Během letních měsíců se malin používá místo hroznové kúry. Pro poměrně vysoký obsah mědi, které zelenina a ovoce obsahuje jen zcela nepatrné množství, mají maliny důležitou úlohu při zužitkování železa v těle, protože k tomu je právě třeba určitého malého podílu mědi.
   Listy se před sušením na čaj musí fermentovat, nefermentované mají sennou příchuť; je v nich obsaženo velmi mnoho tříslovin.
   Maliny se mají sbírat v ranních hodinách za suchého počasí, po dešti musíme počkat, také rosa škodí jakosti sklizených malin. Poněvadž v maliništi nedozrávají všechny plody najednou, sklízejí se probírkou. Známkou zralosti je lehká oddělitelnost vybarveného souplodí od lůžka. Červivost plodů je zaviněna larvami broučků malinovníků. Odporný zápach malin způsobují různé druhy ploštic. Přezrálé maliny nemícháme do dobře vyzrálých. Po přezrání se totiž maliny snadno pomačkají, celý sběr zvlhne a snadno zplesniví.
   U pěstovaných malin se setkáváme kromě červených také s lososově červenými a žlutými odrůdami.
Pokud maliny pereme, tedy vždy přes síto sprchováním a jen krátce. Po vyprání ztratí totiž dosti na své původní vůni.

   Použití malin

   Nejoblíbenějším z malinových výrobků u nás je sirup. V čerstvém stavu se maliny nejlépe osvědčí ve směsi s jiným ovocem, zejména rybízem, třešněmi, višněmi nebo i jahodami, s nimiž se dají upravovat do ovocných salátů.
Jsou i oblíbenou ozdobou a doplňkem ovocných pohárů, dortů a cukrovinek pro lahodnou vůni a výbornou chuť. Na ozdobu vybíráme celé, nepomačkané, velké maliny. V zimě je velmi oblíbeným doplňkem vařených i pečených moučníků malinový zmražený protlak, z kterého vyrábíme zálivku (omáčku) nebo jej přidáváme i do sněhu nebo krémů.
   Čerstvá malinová šťáva s mlékem je výborným nápojem. Právě tak z ní můžeme vyrobit i lahodnou studenou polévku nebo omáčku. Maliny konzervujeme v domácnosti jako sirup anebo jako oblíbenou, vonící marmeládu. Na džem se maliny nehodí, nebo jen ve spojení s rybízem, který napomůže snadnějšímu rosolování. Nemáme-li rybíz, použijeme některého z pektiniových přípravků.