Svatojánský chléb


   Názvem „svatojánský chléb“ se označují lusky rohovníku planého i pěstovaného v oblasti východního Středomoří. Je to vysoký strom s košatou korunou a s kožovitými, stále zelenými listy, kvetoucí od března do května černavými kvítky v hroznech.
   Lusky jsou ploché, nepukavé, s příčnými přehrádkami, 10 až 20 cm dlouhé a 2 až 3 cm široké, temně hnědé barvy, kožovité a lesklé. V každé příčce lusky je vždy jedno hladké semeno s hnědým osemením. Stěny příček jsou tuhé.
   Po uzrání se svatojánský chléb suší. Dužnina obsahuje 30 – 50 % třtinového cukru, 40 % jiných glycidů, hodně buničiny, dusíkatých látek, tříslovin a přes 2 % minerálních látek, dále pektin a tuky. Zvláštní pach dodává svatojánskému chlebu kyselina izomáselná, stopy kyseliny mravenčí a kapronové. Semena jsou škrobnatá (60 %). Sloužila kdysi lékárníkům a klenotníkům jako drobné závaží, pětina gramu pod názvem karát, což je odvozeno z arabského pojmenování rohovníku kharrub. Tohoto označení pro klenotnickou váhu se používá dodnes.
   Svatojánský chléb není jen pochutinou, ale využívá se ho i k výrobě dietní mouky (Arobon nestlé a Cerazil vyráběný u nás). Cerazil je mouka ze sušených lusků rohovníku s přídavkem sušené mrkve a slouží proti průjmům u dětí, při Herbertově chorobě apod.
   Vyváží se z Itálie, Řecka, Turecka, Španělska a Portugalska. Balí se do rohoží a upotřebených pytlů, protože je velmi levný. Ve vyjmenovaných zemích se lepší druhy spotřebují jako potravina, horšími se krmí dobytek.   Svatojánský chléb bývá velmi často červivý, hlavně v okolí stopky lusky. Červ sice lusky opustí, zanechává však v nich po sobě dírky. Červivosti bývá až 25 % a za dobré zboží se pro křehkost plodů považuje takové, které nemá více než 10 % zlomků. Mouka se vyrábí pro neobvyklou tvrdost jader ve speciálních mlýnech.