Dřínky

   V březnu až v dubnu rozkvétá na křovinatých stráních dnes už jen řídce se vyskytující dřín. Je to jihoevropský keř se žlutošedou korou, jehož zlatožluté květy se rozvíjejí časněji, než rašící listy. Je úzce příbuzný s velmi rozšířenou svídou, od níž se liší listy na rubu souběžně chlupatými a celkově bujnějším vzrůstem.
   Ve středních Čechách, na střední a jižní Moravě, je dřín řídký, v teplejších částech Slovenska je však dosud hojný. Jeho červená, vejčitá peckovice je velká přibližně 1 cm a má příjemně sladkou, natrpklou chuť.
   Dřínky byly již od dávných dob velmi oblíbeny a ještě dnes se zpracovávají na výborný kompot. Římský básník Ovidius je opěvoval jako ovoce lidí zlatého věku. Byly také nakládány se solí jako olivy. Velkoplodé a žlutoplodé dřínky jsou využívány na šerbety a likéry.