Třešně

   Řada domácích krajových odrůd třešní v českých krajích i na Slovensku svědčí o tom, že třešně jsou u nás odedávna pěstovány a úspěšně i šlechtěny. Českobrodské kaštánky, kouřimské a molitorovské vítovky, klecanky, mšenské jánovky, kostelnice, pumry a jiné jsou dokladem úspěchů našich pěstitelů.
   Do Evropy se šlechtěné třešně rozšířily ze starořeckých kolonií v jižní Itálii, kam byly přeneseny z Malé Asie. Do střední Evropy se dostaly na počátku středověku. Plané třešně – ptáčnice – tu byly ovšem už dávno známy (str. 79). Slovanské jméno čerešňa – třešně je odvozeno z řeckého kerasos.
   Dnes jsou třešně rozšířeny po celé zeměkouli zhruba mezi 40 – 60° sev. š., v Austrálii, na Novém Zélandu a v mírnějším pásmu Asie a jižní Afriky.
   Třešně rozdělujeme podle plodů na dvě skupiny, a to na:
-    srdcovky, měkké třešně, převážně srdcovitého tvaru;
-    chrupky, s pevnou tuhou dužninou, plody většinou kulovitého tvaru.
   Jsou samozřejmě i odrůdy s plody přechodných vlastností, kterým říkáme polochrupky a polosrdcovky. Barva plodu je podle odrůdy černá, červená nebo žlutá.
   Průměrná váha plodu se asi 5 g, dužnina má přibližně 94 % váhy, pecka 5,5 %. Vylisováním se získá 86,4 % šťávy a 13,1 % dřeně.
   Třešně obsahují okolo 10 %, asi 0,5 % kyseliny jablečné, 0,5 % bílkovin a 0,5 % minerálních látek. Čerstvě sklizené plody, správně vyzrálé, obsahují dosti vitamínu C, karotén, vitamín B1 a B2. Dužnina je velmi bobtnavá, takže požívání ve velkých množstvích způsobuje potíže; zavařené třešně již nebobtnají. Červené třešně obsahují v každém kg asi 3 mg železa, černé 4 mg, mají i hodně mědi, takž velmi příznivě působí na tvorbu krve. Již v 17. století byla „třešňová voda“, připravovaná z listů, květů, jader, používána při srdečních slabostech, zatímco olej získaný z pecek předepisován k vyhánění ledvinových a žlučových kaménků. Zahřáté třešňové pecky v plátěném pytlíku nahrazovaly našim předkům v lůžku elektrickou dečku. Také dnes je uznáván příznivý vliv třešní na činnost zažívacích orgánů, zvláště ledvin a jater. Protože třešně obsahují dosti fosforu, který se účastní při stavbě kostí a zubů, jsou velmi dobrým doplňkem dětské stravy. Přispívají výborně k posílení dětského organismu.
    Třešně přicházejí na trh od druhé poloviny května až do srpna. První z nich jsou převážně německé rychlice; je to sice černá srdcovka, ale česá se pro trh zpravidla ještě červená. Má méně výraznou chuť a také pecka bývá někdy ještě měkká. Za deštivého počasí jsou rychlice rozpukané. Nehodí se pro kuchyňské zpracování ani k zavařování, využijeme jich výhradně pro „první překvapení“ jako dezertního čerstvého ovoce. Okolo poloviny června nastupuje sezona černých srdcovek, které jsou u nás nejjakostnější koncem června. Plody chrupek musí úplně dozrát na stromě, musí mít svoji typickou barvu a sladkost. Velmi často se však stává, že chrupky se sklidí o něco dříve, ale ty jsou méně jakostní, protože při uložení nejen nesládnou, ale ještě ztrácejí na své chuti. Měkčí odrůdy, srdcovky, se mohou, zvláště pro vaření, sklidit, dokud jsou plody ještě tuhé, musí však být dostatečně vybarvené a vyspělé. Správně česané třešně musí mít vždy stopky, bez stopek jsou poraněné a ve stopečních jamkách se ihned objeví plísně. Ukládáme je výhradně do malých obalů, do vrstvy co nejtenčí, do temna a chladu. Pereme je a popřípadě vychladíme v chladničce až těsně před podáním. Za vlhka sklizené třešně snadno plesniví. Červivost třešní je nejčastěji způsobena mouchou vrtulí třešňovou, která se u nás v některých létech rozšíří tak, že postihuje značnou část sklizně. Při zpracování se však červi dají poměrně účinně odstranit máčením třešní do slané vody (1 dkg soli na 1 litr svařené vody).

   Použití třešní

   Třešně pojídáme s oblibou syrové, nebo jako rychlý kompot. Černé a měkké třešně se dobře hodí do knedlíků, buchet a na koláče. Jinak je přidáváme jako součást ovocných salátů. Z tmavých třešní připravujeme v létě studenou polévku, rozvařených třešní používáme jako výborné omáčky na vařené moučníky. Třešně konzervujeme jako kompot s cukrem nebo i bez cukru, protože jsou dostatečně sladké. Vyrábíme-li z třešní marmeládu, tedy vždy přidáváme trochu rybízové šťávy, aby marmeláda snadněji rosolovala.