Kdoule

   Kdoule je zlatožluté ovoce, tvarem podobné hrušce, zlaté jablko Hesperidek, uloupené Herkulem. Pochází z východního Kavkazu, kde dosud roste divoce. Římané objevili kdouli v Kydonii na Krétě a okolo roku 650 př. n. l. ji začali pěstovat na Apeninském poloostrově.
   U nás se kdoule pěstují jen v malém počtu. Ani v nejteplejších částech našeho státu nedozrávají do stolní zralosti. Jsou tvrdé a mají kyselou chuť. Pěstují se ve velkém v Puente Genil a v Murcii ve Španělsku, v Portugalsku, Itálii, v severní Africe a jihovýchodní Evropě.
   Ještě naše babičky vkládaly kdoule do prádelníku, kde změkly a vydávaly silnou vůni. Vydrží hodně dlouho, jsou-li uloženy na měkkém podkladě a v suchu. Po několik měsíců se nekazí. V jihovýchodní Evropě se pěstují odrůdy dávající plody až několik kilogramů těžké, u nás do 1 kg váhy (odrůda Leskovčská). Podle tvaru se rozlišují odrůdy hruškovité a jablkovité. Skladovat se nemají ani s hruškami, ani s jablky dohromady. Dávají jim málo příjemné, nezvyklé aróma.
   Nejcennějším v látkovém složení je vysoký obsah pektinu. Pektinových látek z jádřince se využívá i léčebně na proleženiny. Obsahují dosti tříslovin, a proto jich lze využít proti průjmům. Slizovité látky chrání zanícené střevní sliznice. Jsou uloženy v 5 komorách jádřince, kde obklopují 8 – 16 tmavých semen lepivou vrstvou, která po svaření vytvoří ve vodě „kdoulový šlem“, lidově kdysi hojně používaný při zánětu průdušek a kašli, hlavně u dětí. Také kdoulová semena, která ve vodě mocně bobtnají, byla rozšířenou léčivou drogou (Semen cydoniae).

   Použití kdoulí

   Známkou sklizňové zralosti kdoulí je pronikavá vůně. Pro trpkou chuť, množství semen a tuhost dužniny se u nás hodí kdoule jen pro kompotování, zejména však slouží k výrobě výborného kdoulového sýra. Přidává se do marmelád z jiných druhů ovoce; dodává jim výbornou „bájivost“. Protože žlutá slupka je většinou pokryta šedavou plstí, musí se před zpracováním v kuchyni důkladně odřít hrubou, lněnou utěrkou. Pro kuchyňské účely se kdoule mají sklízet co nejpozději, v říjnu nebo i v listopadu před mrazy, v době, kdy první plody začínají padat. Mohou sloužit i k výrobě likérů.