Kaštany


   Jedlé kaštany jsou plody statného teplomilného stromu s opadavými listy a jednodomými květy sestavenými v přímých jehnědách, které se objevují teprve ve 20. – 30. roste růstu. Také u nás se mu daří v teplých, chráněných polohách jihozápadního Slovenska. U nás kvete koncem června, v jihoevropských zemích již v květnu. Plody jsou nažky, které jsou vždy po třech uzavřeny v ostnité číšce, která se později rozpukne ve čtyři chlopně. Kaštany jsou podobné semeni maďálu (koňského kaštanu). Na 1 kg připadá průměrně 240 nažek. Jeden strom dá každým rokem pravidelnou úrodu 50 – 100 kg kaštanů. Plody dozrávají koncem října až počátkem listopadu.
   Jedlý kaštan pochází z Malé Asie. V 5. století př. n. l. byl převezen do Řecka, později do Itálie a Španělska. V 9. století byl již pěstován na pozemcích kláštera v St. Gallen. Zvláště příznivé podmínky pro jeho pěstování jsou ve Švýcarsku, kde se rozšířil již ve 14. století. Jeho plody tam byly dříve, než byly známy brambory, vařeny, dušeny i opékány, zpracovány na mouku a také používány ke krmení domácích zvířat. Teprve v 17. – 19. století je vytlačily obiloviny a brambory, avšak dodnes jsou oblíbené jako příloha k nejrůznějším jídlům švýcarské kuchyně.
   Kaštany mají vysoký obsah škrobu, jímž se odlišují od všech ostatních druhů ovoce. Proti ořechům mají méně tuku, 4 – 7 %, přibližně tedy kolik, jako obiloviny. Glycidů je ve 100 g čerstvých kaštanů 40 g, v sušených 70 g, bílkovin v čerstvých 6 g, v sušených 11 g. Obsahují hodně vitamínu B1, PP, ale také C (v čerstvých plodech až 40 mg ve 100 g). Buničiny mají téměř 3 %. Z minerálních látek je v nich hojně draslíku, fosforu, ale poměrně málo vápníku a železa.
   Kaštany se po sklizni uskladňují dvojím způsobem: buď se ukládají i s ostnatou číškou do hromad, které se zakrývají vrstvou slámy a země a vydrží tak až do počátku dubna, nebo – častěji – se suší v tenkých vrstvách volně na slunci, chráněny proti dešti, popřípadě uměle.
   Rozeznávají se marony, tj. velké kaštany šlechtěných odrůd, a „lesní“ kaštany, plody planých stromů. Vnější slupka plodu je tvrdá, temně hnědá, široce žíhaná, uvnitř plstnatá. Semeno je pokryto vnitřní slupkou, tenkou suchou světlehnědou vrstvou.
   Chuť syrových kaštanů je moučnatá, mírně natrpklá, takž syrové plody se málokdy požívají. Příčinou trpké příchuti a tuhnutí zubů při kousání čerstvých kaštanů jsou saponiny, které se rozkládají při pražení. Slupka se trochu nařízne a v okamžiku, kdy je již křehká a začíná sama pukat, je dužnina měkká, moučná, sladká a příjemně voní.

   Použití kaštanů

   Z kaštanů se připravuje nádivka do drůbeže, hlavně krocana. Kaštany však vždy všem pokrmům dodávají sytosti. Mohou se připravovat s různou polevou. V cukrářství se zpracovávají na nugát. Mohou se rozvářet na kaši. Výborné je kaštanové pyré se šlehačkou. V zimě se prodávají kaštany pečené, které jsou příjemnou, vonící pochoutkou.