Rybíz


   Rybíz neboli meruzalka je beztrnný keř s trojlaločnými nebo pětilaločnými listy. Hlavním druhem rybízu, který nechybí téměř v žádné domácí zahrádce, je rybíz červený s hrozny červených bobulí. Ovšem botanicky se za rybíz „červený“ považuje i skupina odrůd s bobulemi bílými, růžovými nebo červeně pruhovanými. (Mutace bez barviva antokyanu). Pro ozdobu se někdy pěstuje rybíz zlatý s lesklými listy a zlatožlutými, vonícími květy.
   Dužnina bobulí volně obklopuje semena, je rosolovitá, ale velmi šťavnatá. Obsahuje mnoho kyseliny jablečné a citronové, asi 6 % cukrů. Vitamínově je červený rybíz mnohem chudší než černý , přesto obsahuje tolik vitamínu C jako citron, je tu přítomen vitamín A, B1 i B2. Červenoplodé odrůdy mají však minerální hodnotu stejnou s černým rybízem, jen bílý rybíz je o něco chudší. Avšak bílý rybíz zase předčí červený tím, že má mnohem více draslíku.
   Rybíz zostřuje chuť jídel, v nichž byl použit, oživuje chuť moštů, ovocného vína. Při překyselení, cholangitidách, ledvinových kaméncích a zánětu zažívacího ústrojí se musíme rybízu ovšem vzdát. Velmi je doporučována rybízová šťáva při horečkách, dráždí také chuť a lidově je používána k „čištění krve“. Rybíz je také močopudný a povzbuzuje činnost žlučníku.

   Použití rybízu

   Čerstvě natrhaný rybíz přidáváme do ovocných salátů a rychlých kompotů. Zrnky rybízu zdobíme i smetanové poháry nebo moučníky. Oblíbeným moučníkem jsou v létě rybízové koláče, ať z kynutého, nebo křehkého těsta. Z rybízu připravujeme i koláč „pod sklem“. Rybíz konzervujeme nejen jako pikantní mošt nebo sirup, ale především jako oblíbenou zavařeninu. Rybíz výborně rosoluje, proto se z něho připravuje krásně vypadající rosol. V zimě používáme rybíz zmražený.