Pistácie
Pistácie neboli zelené mandle jsou zralá, sušená semena pistácie pravé, pěstované zvláště na Sicílii, v Řecku a v Turecku. Na povrchu jsou hnědožlutá do červena, na lomu zelená, asi 2 cm dlouhá, 7 – 9 mm tlustá, trojhranná až čtyřhranná. Na hřbetní části zelených mandlí je velká jizva.
Za nejlepší se považují sicilské pistácie nazývané minnulara a fimminedda. Nejdražší odrůdou Orientu je achouri. Pistáciový strom plodí jen každý druhý rok, zato však bývá často několik set let starý.
Chutnají příjemně po mandlích, ale staré pistácie žluknou a ztrácejí jasnou zelenou barvu. Pro přímé požívání se zelené mandle máčejí ve slané vodě. V anglosaských zemích jsou solené pistácie velmi rozšířeným spotřebním artiklem. V kuchyni a v cukrářské výrobě se používá pistácií všude tam, kde lze použít také mandlí. Balzámový vosk ze stromu je znám pod názvem „mastix“ a slouží k výrobě fermeže a laku.
Pistácie jsou velmi výživné, vydají 650 kalorií, mají jen 4 % vody, zato přes 22 % bílkovin a 54 % oleje.
Použití pistácií
Sytě zelená jádra jsou oblíbenou ozdobou pečiva a cukrovinek. Mandličky spaříme horkou vodou, odstraníme hnědofialovou slupku a vyloupnutého zeleného jadérka použijeme do pečiva, ale ve studené kuchyni i do paštik, galantin a nádivek.