Jahody
Pěstování zahradních jahod má u nás již svoji tradici, zejména v českých pěstitelských oblastech, na Benešovsku, Turnovsku a v Českém Středohoří. Zahradní jahody nebyly vypěstovány z našich jahod lesních, nýbrž vznikly z osmi různých druhů, z nichž jen tři jsou domácí v Evropě (Fragaria vesca, Elatior a Collina); ostatní pocházejí z Ameriky.
V roce 1624 byl poprvé v Anglii a ve Francii v Robinových zahradách pěstován jahodník virginský. Roku 1714 přivezl Francouz Frezier z Chile jahodník chilský, který má velké jahody, ale málo aromatické. Zkřížením s jahodníkem obecným a fragarií elatior byly získány míšenci s jakostním ovocem. Také virginský jahodník, zkřížen s chilským, dal jahodník ananasový (v 18. století v anglických zahradách). Měsíční odrůdy jsou takové, které stále plodí, ale jejich plody jsou malé a vůní spíše blízké lesním jahodám. Existuje již na 3000 hospodářských odrůd, z nichž u nás nejznámější jsou Madame Moutot, obrovské jahody, ale méně jakostní a někdy duté, Mitzi Schindlerová, jahoda podržující si i v kompotu pěknou červenou barvu, Baron Solemacher pocházející z Německa, měsíční jahoda, Královna Luisa a jiné. Sklizeň jahod u nás probíhá od 11. července do konce srpna.
Jahody jsou prvním raným ovocem bohatým na vitamíny. Obsahují ze všeho drobného ovoce nejvíce stravitelných cukrů, mají hodně vápníku, fosforu a železa. V zásobování obyvatelstva mají ten velký význam, že po mrazových kalamitách doplňují mezery v nižší sklizni peckovin a jádrového ovoce. Mají asi 88 % vody, dost buničiny a volných organických kyselin, 0,5 % pektinů, 0,5 % bílkovin, 0,5 % tuků. Jsou bohaté na vitamín C, obsahují i jiné důležité vitamíny, zejména A, K, kyselinu listovou a v menším množství i vitamíny skupiny B. Stopy kyseliny salicylové a benzoové vyvolávají někdy u dětí kopřivku. Přidá-li se však k plodům mléko s cukrem, snižuje přítomný vápník tyto nepříznivé účinky.
Velký vliv na jakost jahod má jejich správná sklizeň. Mají se sklízet v chladnějších denních hodinách, avšak až po sejití rosy. Musí být správně vybarvené, dobře vytvořené, avšak ještě tuhé. Nedozrálé jahody postrádají vůni a nejsou chutné. Plody nesmějí být poškozené, jinak mokvají a hned plesniví. Sklízejí se vždy s kalíškem a stopkou, jsou pak trvanlivější a nemačkají se tolik. Pokud je chceme nějaký čas udržet v domácnosti čerstvé, musíme je uložit v chladné, zděné místnosti. Nedotýkáme se jich zbytečně, protože každé dotknutí nebo přesypání způsobí, že se jahody kazí. Nejvhodnějším obalem na jahody jsou loubkové košíčky s měkkou vložkou, např. z dřevité vlny nebo řezané slámy. Jahody klademe stopkou vzhůru a jen do jedné vrstvy. Na slunci se jahody snadno zapaří, k tomu stačí dokonce, byly-li sklizeny za horkého poledne.
Měsíční jahody, které jsou svým charakterem blízké lesním, hodí se na dorty, koláče, do pudinků a do všech úprav, kde zůstávají čerstvé. Nejsou vhodné k zavařování, protože jejich semena obsahují hořké látky, které se vařením uvolňují.
Jahody se nemyjí na sítě, ale v misce s vodou. Pak se teprve dají okapat na síto a zbaví se kalíšků. Přitom postupujeme tak, abychom jahody nepomačkali.
Použití jahod
Mnohým dětem i dospělým činí požívání čerstvých jahod potíže – dostávají nepříjemnou kopřivku. Proto se dětem jahody cukrují a podávají se s mlékem, smetanou nebo tvarohem. Německá literatura uvádí i jako dobrý prostředek požívání včelího medu k snídani v období, kdy zrají jahody a častěji se požívají.
Jahody jsou jedním z nejchutnějších druhů ovoce, ale také ovoce, které krásně vypadá. Jíme je proto co nejčastěji v čerstvém stavu. Podáváme je se šlehačkou nebo krémem, v ovocných salátech, připravujeme z nich rychlý kompot. Zdobíme jimi moučníky (košíčky, piškotové dorty se šlehačkou nebo sněhem) a používáme jich i jako nádivky do moučníků. Chlazené jahodové mléko, nebo čokoládové mléko s jahodami jsou osvěžujícím a výživným nápojem.
Pro konzervování na kompot se hodí menší pevné jahody. Jinak z jahod vyrábíme džem s pektinovými přípravky (petosa), zavařeninu nebo jahodovou šťávu.