Nektarinky jsou mutací broskvoně. Liší se od ní svými plody, které mají lysou, tenkou a tvrdší slupku, bohatší na stupnici barev jednotlivých odrůd a poněkud tužší dužninu.
Ředitel zahrad anglického krále Jiřího III: Forsyth tvrdí ve své zprávě o nektarinkách, že se dostaly do Evropy okolo r. 1562 a jejich jméno se odvozuje z nektaru, bájného nápoje antických bohů. Pěstují se dnes hlavně v Jihoafrické unii, v Kalifornii, v Japonsku; v Evropě jsou zejména oblíbeny ve Švýcarsku. Hlavní světové odrůdy jsou Dryden, Early Rivers, Elgrueova, u nás je vyšlechtěna Čermákova ananasová nektarinka. Vyznačují se velkou úrodností, zrají podle odrůdy koncem července, jiné v srpnu, až v polovině září. U nás se pěstují málo.
Nektarinky se dělí na nektarinky pravé s dužninou, která se snadno odděluje od pecky, a na bryňonky (franc. a angl. brugnons – kříženec broskve a slívy) s dužninou lpící na pecce.
Použití a dietetický význam nektarinek je totožný s údaji uvedenými u broskví.