Bezinky černé
Bezinky jsou černé peckovičky s purpurovou dužninou, plody černého bezu. Kdysi byly v české kuchyni velmi oblíbeny a dnes jsou neprávem zanedbávány. Nejsou jen sběrným ovocem, byly vyšlechtěny i zahradní velkoplodé odrůdy.
Bez černý je známý, 3 m vysoký keř, kvetoucí pozdě, koncem května – v červnu, bílými květy v plochých, bohatých vrcholících, které vydávají charakteristickou těžkou vůni. Je rozšířen všude v Evropě ve světlých lesích, křovinách, na pasekách, rumištích i v plotech.
Plodů černého bezu se již ve starověku používalo v lékařství i při kuchyňských úpravách. Vitamínu C není v bezinkách příliš mnoho, avšak velmi dobře se udrží i po zavaření. Na rozdíl od brusinek však kompoty i marmelády z bezinek rychle plesniví. V látkovém složení je důležitější než obsah známých základních složek přítomnost dosud blíže neprozkoumaných účinných látek, kterých se využívá léčebně. Zejména se chválí účinek sambunigrinu z bezinkové šťávy proti neuralgiím. Potus Epsteini (nápoj navržený pražským dětským lékařem Epsteinem) se připravuje z 1 až 2 lžic rozmačkaných čerstvých bezinek nebo bezinkové zavařeniny, 2 lžic koňaku, 1 až 2 aspirinů a horkého čaje. Sambunigrin je v plodech hlavně nezrálých. Plody – i zralé – nemají děti jíst, mohou být nebezpečné. Bezinky jsou mírně projímavé, močopudné a potopudné (silně potopudné látky jsou v květech), může se jich však naopak využít i proti nočním potům. Nevýhodou je, že požití většího množství způsobuje střevní plynatost.
V lidové kuchyni je známo vaření bezinkové kaše, výroba bezinkového vína a octa; bezinky se též zavařují i suší. Na Moravě se místy ještě připravuje z bezinek, jablek a sladkých hrušek ovocná kaše, které říkají „hural“.