Jablka


   Ačkoliv ovoce a zelenina jsou základními prameny vitamínu C, jablko, kdybychom je posuzovali jen jako zdroj C vitamínu, by nebylo právě nejzajímavější ovoce. Brambory mají obsah vitamínu C dvakrát vyšší, hlávkové zelí ho obsahuje čtyřikrát více. Ovšem z jablka, které jíme zpravidla čerstvé a doufejme – neoloupané, využijeme plnou vitamínovou hodnotu, kdežto zeleniny a brambory se upravují, a tím dochází ke ztrátám. Jedno dobré jablko vydá tolik vitamínu jako svazeček ředkviček. Mají dosti významný obsah vitamínů PP, něco B2, B1, P, H, stopy karoténu, kyselny pantotenové a listové.
   Jablka našich odrůd mají průměrně 11 – 12 % hodnotných, biologicky významných cukrů. To je v jediném plodu asi takové množství, jako tři kostky řepného cukru. Už zcela nevyvinuté jablko, nezralé, vážící do 5 gramů, má tři různé cukry. Důležité jsou i pektinové látky zralého plodu, jichž se pro jejich adsorpční účinky využívá i v klinické léčbě. Mezi 20 různými minerálními látkami se setkáváme se stopovými prvky, které se zřídka v ovoci vyskytují.   Svůj význam má i jinak nestravitelná tkáň plodu, pomáhá člověku zajišťovat správnou činnost střev. Předpokládá se i přítomnost blíže zatím neprozkoumaných léčivých látek antibiotických. Lahodná vůně a krásné barvy jsou také důležitými složkami ve výživě člověka. A protože bohatší spotřeba ovoce pomáhá odstraňovat poruchy ve výživě, slouží jablko lidskému zdraví.
   Jablko provází evropského člověka od prehistorických dob. Již v neolitických kolových stavbách byly nalezeny suché zbytky planých jablek. Kolébku ušlechtilých jabloní není jen jediná země. Objevily se pravděpodobně na několika místech světa nezávisle na sobě, ve středoruské, kavkazské, středoasijské, středoevropské, západoevropské a severoamerické oblasti.
   U nás jsou názvy obcí Jablonec, Jablunka, Jablunkov, Jablonné a dalších historickými svědky dávného pěstování jabloní. Staré listiny hovoří o rozsáhlých ovocných sadech již v 11. století. Také dnes je jablko naším nejrozšířenějším a nejdůležitějším ovocem. Ve světovém ovocnářství je dnes známo přes 20 000 různých odrůd jablka, které se pěstují v sadech o rozloze tři miliony hektarů. Sklizní více než sto milionů q plodů jsou jablka na druhém místě za vinnými hrozny.
   Jablka rozdělujeme podle jakosti, smyslových vlastností (chuti, vůně, tvaru, barvy a konzistence) na stolní, tržní, kuchyňská a moštová. Podle starší pomologické soustavy se jednotlivé odrůdy třídí do 15 skupin:
1.    Kalvily s křehkou, chutnou dužninou, mastnou a aromatickou slupkou; např. Kalvil bílý zimní.
2.    Zlatnáče – podobné Kamilům, se slabě výraznými žebry (Londýnské).
3.    Řehtáče – jablka s hrubší dužninou, v jádřinci s uvolněnými jádry; příkladem je Řehtáč soudkovitý.
4.    Růžová jablka – malináče s jemnou aromatickou dužninou (Holovouský malináč).
5.    Holubí jablka s vyššími plody, směrem ke kalichu zúžená, s chutnou dužninou (Panenské).
6.    Libernáče mají velké plody s hrubou, vínovitě chutnající dužninou bez kořenité příchuti (Car Alexandr).
7.    Libernáčové renety dávají velké plody kalvilovitého tvaru a renetovité chuti (sem patří jedna z nejcennějších odrůd, Kanadská reneta).
8.    Voskové renety – jednobarevná, nejvýše na slunečné straně načervenalá jablka (Ananasová reneta, Limburské).
9.    Míšeňská reneta, velmi stará odrůda v Čechách s hladkou nažloutlou slupkou, malá jablka s tuhou dužninou (Míšeňské).
10.    Červené renety mají červené, nepatrně pruhovité plody, bez korkovitosti slupky (Hvězdnatá reneta).
11.    Kožené renety s drsnou, šeděrezivou kožovitou slupkou (Boskopské).
12.    Zlaté renety jsou vysoce ceněná jablka (Parména zlatá) pro typicky jemně chutnající dužninu s harmonickou kyselostí a sladkostí, se slupkou zlatožluté barvy a na sluneční straně pruhovanou.
13.    Pruháče – jejich typickým představitelem je u nás rozšířená Strýmka se zelenavou, na sluneční straně načervenalou, pruhovitou slupkou.
14.    Homolovitá jablka mají tvar komolého kužele (patří sem např. Evino).
15.    Zploštělá jablka, která nelze zařadit do žádné z předcházejících tříd (Štětínské).
   Podzimní a zimní jablka neuzrávají na stromě, ale postupně dozrávají do konzumní zralosti ve skladech nebo po uložení v domácnosti.
   Na počátku zimy již dozrávají: Řehtáč soudkovitý, Matčino, Malináče, Grávštýnské, Ušlechtilé žluté, Bernské růžové, James Grieve, Croncelské Peasgood, Richardovo žluté a řada dalších.
Později zrají: Zlatá Parména, Baumannova reneta, Boskoopské, Kmínová reneta (Kanadská), Coxova reneta (r. 1930 na mezinárodním kongresu uznána za nejchutnější jablko světa), Jonathan (nejoblíbenější jablko dovážené z Maďarska, pěstované také u nás), Ananasová reneta, Krasokvět žlutý, Košíkové, Chodské, Anýzové české, Wagenerovo, Batul, Kalvil bílý zimní, Míšeňské aj.
Nejtrvanlivějšími jablky, zrajícími až na jaře, jsou: Vilémovo, Panenské, Ontario, Boikovo, Strýmka, Zvonkové, Londýnské a Šampaňská reneta, vedle jiných, našim zahrádkářům známých odrůd.

   Použití jablek

   Jablko je nejen výtečným dezertním ovocem, které je na trhu v čerstvém stavu téměř po celý rok, ale i v kuchyni se dá všestranně použít. Rychlý jablečný kompot nebo jablečné pyré je oblíbenou přílohou i v dietní kuchyni. Jablka přidáváme pro jemnou navinulou chuť do všech ovocných a i zeleninových salátů. Syrová jablka strouháme i do majonézových salátů, připravovaných z masa, ryb, drůbeže a zeleniny. Právě pro tuto chuť přidáváme jablka i do zeleninových a masitých pomazánek. Dobrým dezertem nebo přílohou i k masitým jídlům jsou jablka pečené nebo dušená.
   U nás jsou jablka zvlášť oblíbená jako náplň do těsta. Vyrábíme z nich kynuté i tažené záviny, koláče, buchty, jablkové knedlíky, žemlovky, zapečené rýžové nákypy, pudinky apod. Jemný jablkový protlak pak je výbornou náplní do jemných koláčů a pečiva z křehkého těsta.
   Jablečné slupky jsou cenným odpadem. Po usušení jich použijeme k vyvaření na lahodný čaj, který v zimě s citronem je oblíbeným teplým nápojem. Jablka napomáhají želírování, proto je přidáváme při výrobě zavařenin a džemů i z jiného druhu ovoce. Jablka též výborně konzervujeme jako želé, marmeládu, povidla nebo pastu. Z jablečné šťávy vyrábíme lahodné mošty a sirupy. V parných dnech nebo při horečnatých nemocech podáváme i oblíbenou jablečnou polévku, osvěžující a přitom výživnou. Všude tam, kde nemusíme jablka loupat, používáme jablek i se slupkou. Slupka se v moučnících rozpeče.