Borůvky


   Na rozsáhlých plochách lesů střední a severní Evropy, Asie a Ameriky rostou modročerné borůvky, které tisíce sběračů každoročně sklízejí ručně nebo zvláštními hřebeny. V některých zemích se již úspěšně pěstují na plantážích.
   Borůvka patří spolu s brusinkou a vlochyní do rodu brusnic (Vaccinium). Její hustý keřík je u nás průměrně 30 cm vysoký. Větévky zůstávají zelené tři roky, později zdřevnatějí. Tloušťka větévky 0,5 cm odpovídá stáří 10 až 11 let. V dubnu až v červnu rozkvétá a od poloviny července po dobu šesti týdnů dozrávají její šťavnaté, kulovité, černomodré a modravě ojíněné bobule. Mají 4 – 5 hnědých, vejčitých semínek, která rozšiřují v lese ptáci, kteří se rádi borůvkami živí. Některé botanické formy borůvek mají bobulky neojíněné, leskle černé, ale jsou i borůvky s bělavými nebo červenými bobulemi.
   Bobule rulíku a vraního oka se podobají borůvkám, jsou však o mnoho větší a nerostou pohromadě s borůvkou. V horských lesích se někdy zamění se šíchou, která se považuje za jedovatou. V Grónsku se však šícha suší a pojídá. Borůvkám podobné jsou plody lilku černého, které se v tropech, kde hojně roste, pojídají. Také u nás se lilek černý vyskytuje.
   Není zpráv o tom, že by se ve starověku používalo borůvek. První zprávy jsou z 12. století, kdy se borůvek – i kořínků – používalo v bylinném lékařství; borůvky nasbírané na sv. Jakuba a pak usušené byly považovány za nejúčinnější lék při břišních bolestech.
   Borůvky nemají příliš vysokou vitamínovou hodnotu, ač obsahují karotén, vitamín B1 i C; zajímavé však je, že vitamín C z borůvek se neničí ani při výrobě borůvkového vína. Marmelády a čerstvé ovoce působí lehce projímavě, sušené bobule naopak velmi účinně staví. Mají 83 % vody, přes 12 % cukru, 0,8 % bílkovin, asi 1 % kyselin, hodně tříslovin (v suchých plodech 6 – 12 %). Borůvky jsou silně zásadotvorné, obsahují velmi mnoho manganu (až 14 mg ve 100 g). V plodech, a hlavně v listech jsou rostlinné inzulíny (glukoniny) snižující cukr v krvi. Borůvky dobře působí proti hnilobným a kvasným procesům ve střevech. Modré barvivo borůvek – myrtilin – příznivě působí na záněty dásní a v dutině ústní. Starším lidem bývá při chronických zánětech tlustého střeva doporučováno borůvkové víno.
   Borůvky se doporučují především čerstvé. Velmi zdravou letní večeří o dovolené je zejména studená ovocná miska s borůvkami, smetanou a vločkami nebo s chlebem. Používat listů borůvek k samoléčbě při diabetu je zcela nesprávné, protože obsahují hydrochinon glukosid arbutin, který sice v malé dávce podporuje účinek myrtilinu, ve větší však může být škodlivý až jedovatý a vyvolat zvýšení krevního cukru.
Jestliže jsme si borůvky sami v lese čistýma rukama načesali, nepereme je ve vodě. Koupené borůvky omýváme krátce v nějaké nádobě s plným dnem, aby lístky a větvičky vyplavaly a mohly být odlity. Pak přesypeme bobule na síto a dáme je odkapat. Pokud borůvky nespotřebujeme nebo nezpracujeme týž den po nasbírání, můžeme je uložit zásadně v temnu na chladném místě, neprané.

   Použití borůvek

   Borůvky prodáváme čerstvě natrhané, pocukrované, nebo je ještě poléváme sladkou nebo kyselou smetanou.
Nejoblíbenějším moučníkem je kynutý borůvkový koláč, na který připravujeme ještě sladkou drobenku. Rozvařených borůvek, oslazených, popřípadě svařených ještě s kouskem másla, používáme jako omáčky na kynuté knedlíky, trhanec, nebo pudinky a nákypy. Borůvky rozvařené s kouskem citronové kůry a cukrem používáme i na mléčné kaše z krupice, vloček, rýže, nebo jimi zaléváme syrové vločky podávané k snídaním (müsli).
Mnohým lidem vadí, že borůvky zabarvují zuby – tu je dobře použít k vyčištění zubů vymačkaného citronu.